Reklama
 
Blog | Adam Toman

Bayreuth a Norimberk: Co v usměvavém průvodci nenajdete

Předloni se mi naskytla příležitost, vyrazit s přáteli za kamarádem do Německa. Studoval na univerzitě v Bayreuthu, což je naštěstí jen kousek za hranicemi. Stačilo tedy nabalit auto, vzít našemu hostiteli pár kompotů od maminky a vyrazit na víc jak pětihodinovou jízdu autem.

Do severního Bavorska jsem jel s tím, že znám zlomky z historie Norimberku. O Bayreuthu jsem věděl jen to, že je spojován s osobou skladatele Richarda Wagnera. Za tři dny jsem se o této oblasti dozvěděl víc, než z kdejakého průvodce.


Kamarád nás ubytoval ve svém jednolůžkovém pokoji na koleji, která vypadala jako luxusní hotel pro studenty. Pokoj pro jednoho jsme najednou obývali v pěti, což znamenalo nacpat nafukovací
matraci pro dva nohama pod stůl a dvě karimatky mezi botník a koupelnu. Takové ležení by asi správce kolejí nepochopil.  


Po příjezdu a ubytování nám zbylo necelé odpoledne na poznávání Bayreuthu. Už jen při obyčejné procházce centrem začínala vyplouvat zajímavá fakta z historie města. Prohlídku jako takovou jsme zahájili u Wagnerovy vily Wahnfried, kde je skladatel pochován. Pokud si dobře vzpomínám, je v parku za domem umístěn i hrob jeho psa. Ve vile se v současnosti nachází muzeum Richarda Wagnera. Ve své době byl prý Bayreuth téměř synonymem pro Wagnera, jehož jméno bylo jen jiným výrazem pro nacionální, antisemitské smýšlení. Výrazný hudební romantik žijící ve Wanfriedu úplně přebíjí fakt, že nedaleko odsud žil a zemřel další hudební velikán Franz Liszt.

Reklama


Na vilu, doklad vzdálenější minulosti, navazuje historie nedávna v podobě pěší třídy. Na ní jsou nyní na stožárek vyvěšeny vlajky zemí EU, dříve tu vlál ve velkém počtu jen jeden prapor – vlajka třetí říše. Bavorsko je nechvalně známo sovu nacistickou historií. Hitler si Bayreuth oblíbil kvůli Wagnerovi a operním slavnostem, které zde skladatel založil. Jeho osobu i dílo později využíval k propagandistickým účelům. V Norimberku, který leží jen 90 km od Bayreuthu, zase NSDAP ve velkém pořádala své stranické sjezdy. Z toho důvodu zde byl ve 30. letech vybudován architektem Speerem komplex staveb, které se dochovaly dodnes.


I z toho důvodu jsme se další den vydali vlakem právě do blízkého Norimberku. Na ploše o rozloze 11 km2 jsme nejprve museli přejít část dvoukilometrové třídy určené pro slavnostní pochody a vojenské přehlídky. Přitom jsme míjeli původní megalomanskou kongresovou halu, kde nyní sídlí muzeum a dokumentační centrum éry nacismu. U zdejšího jezera se slunili lidé a na vodě bylo pár lodiček a šlapadel. Po tom, co jsme obešli tuto vstupní část, jsme mohli vystoupat na Zeppelinovu tribunu, odkud Hitler vedl svůj známý projev v roce 1934. Měřítko celého areálu vůči jednotlivci bylo vážně děsivé. Líbilo se mi ale, že i přes děsivou historii tohoto místa, je tu dost živo. Byl to pro mě pěkný příklad vyrovnání se Němců s vlastní historií, jak se o tom stále mluví. Pod tribunou je stezka, kde byl prostor pro in-line bruslaře a po celém areálu se ve velkém proháněli lidé na kolech. Nikdo neřešil, co zde bývalo dřív a areál díky tomu nezůstal opuštěný. Už od roku 2009 se prý uvažuje o velké renovaci nacistických staveb v Norimberku, chybí ovšem finance. Město samo deseti miliónové částky nezaplatí. Stavby jsou přitom zařazeny na seznam památek.